-
Matka nezletilých dětí podala dne 25.2.2005 žalobu proti otci dětí o určení výživného. Žalovaný měl bydliště v České Republice, matka s dětmi žila Německu. Žaloba byla podána v České Republice. Okresní soud v J. H. řízení zastavil, když podle jeho názoru nejsou pro řízení příslušné české soudy. Příslušnost měla být dle žaloby určena na základě aplikace čl. 5 odst. 2 nařízení č. 44/2001. Soud však dovodil, že jelikož mají děti bydliště v Německu, má být příslušným německý soud. Proti rozhodnutí soudu prvého stupně podala žalobkyně odvolání. Odvolací soud v Č. B. odvolání vyhověl a změnil rozhodnutí soudu prvého stupně tak, že se řízení nezastavuje.
Pro otázky určení soudní příslušnosti má být aplikováno nařízení č. 44/2001. Otázky výživného nejsou z aplikace nařízení ve smyslu čl. 1 vyloučeny, když v čl. 5 odst. 2 se o nich nařízení konkrétně zmiňuje. V čl. 2 nařízení je určeno obecné pravidlo pro určení mezinárodní soudní příslušnosti. V čl. 5-7 nařízení je pak uvedena příslušnost daná na výběr. V těchto případech je na žalobci, zda podá žalobu dle obecného kritéria bydliště žalovaného, či zda využije možnosti podat žalobu u soudu příslušného dle čl. 5-7 nařízení. V čl. 5 odst. 2 nařízení je dána ve věci výživného možnost podat žalobu v místě bydliště nebo obvyklého pobytu osoby oprávněné k výživě. Nejedná se o příslušnost výlučnou. Odvolací soud se ztotožnil s názorem žalobkyně, že příslušnost stanovená v čl. 5 odst. 2 nařízení je pouze alternativní. Bylo tedy na zvážení žalobkyně, zda podá žalobu u obecně příslušného soudu dle čl. 2 odst. 1 nařízení, nebo využije možnosti podat žalobu u soudu příslušného dle čl. 5 odst. 2 nařízení. Jestliže matka možnosti stanovené čl. 5 odst. 2 nařízení nevyužila a žalobu podala v místě bydliště žalovaného, nelze jí příslušnost danou na výběr vnucovat, když byla žaloba řádně podána u mezinárodně příslušného soudu.
U s n e s e n í
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. ve věci péče o nezletilého M. L., nar...1988, a nezletilého K. L., nar...1992, oba bytem Sch. C., Spolková republika Německo, děti matky S. P., nar..., bytem Sch. C., Spolková republika Německo, zastoupené Mgr. V. J., advokátem se sídlem v P., a otce M. L., nar..., bytem J., Česká republika, o určení výživného pro nezletilé děti, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30.8.2005, č.j. 9 Nc 122/2005-26,
t a k t o:
Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že řízení o určení výživného pro nezletilého M. L. a pro nezletilého K. L., se n e z a s t a v u j e.
O d ů v o d n ě n í:
Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o určení výživného pro nezl. M. L. a pro nezl. K. L. „pro nedostatek pravomoci a příslušnosti" a rozhodl o nákladech řízení. Odůvodnil své rozhodnutí tím, že český soud nemá pravomoc v této věci rozhodovat, protože je nutno pravomoc českého soudu posuzovat podle nařízení rady (ES) č. 44/2001, oddílu 2 článku 5 bodu 2, kterým je určena zvláštní příslušnost soudu ve věcech týkajících se výživného. Nelze použít ustanovení § 84 o.s.ř. a článků 2 a 3 bodu 1 nařízení rady (ES) č. 44/2001, na které odkazuje matka, protože pro řízení o výživném se příslušnost soudu členského státu řídí právě zvláštní příslušností stanovenou v oddílu 2 článku 5 bodem 2 nařízení č. 44/2001. Podle tohoto článku je příslušný k projednání věci soud v místě, kde má osoba oprávněná k výživě bydliště nebo místo obvyklého pobytu. Okresní soud dovodil, že oprávněnou osobou k výživě jsou nezl. děti, které bydlí v Německu. S odkazem na ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. okresní soud řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení se včas odvolala matka nezl. dětí. Namítala, že okresní soud pravomoc českého soudu posoudil nesprávně, neboť se měl řídit obecným ustanovením nařízení rady (ES) č. 44/2001 uvedeném v oddílu 1 článek 2 bod 1. Podle tohoto ustanovení může být osoba, která má bydliště na území některého členského státu žalována před soudem tohoto státu, a to bez ohledu na státní příslušnost. Podle názoru žalobce je třeba vzhledem k ustanovení oddílu 1 článku 2 bod 2 uvedeného nařízení použít ustanovení § 9 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 84 o.s.ř. o obecném soudu žalovaného podle jeho bydliště. Naopak nelze použít ustanovení § 88 písm. c) o.s.ř. o výlučné místní příslušnosti. Bylo by podle matky možno použít i ustanovení § 86 odst. 2 o.s.ř. o příslušnosti soudu, v jehož obvodu má ten, proti němuž žaloba směřuje, majetek. Příslušnost, podle které rozhodoval soud prvního stupně, je podle odvolatelky pouze příslušností danou na výběr a nevylučuje možnost použití ustanovení oddílu 1 článku 2 bod 1 nařízení č. 44/2001, z něhož matka vychází. Odvolatelka pak poukazovala na „druhy" příslušnosti upravené v jednotlivých oddílech nařízení č. 44/2001 s tím, že jen v oddíle 6 jde o příslušnost výlučnou. Matka navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení nejen z hlediska odvolacích důvodů uvedených odvolatelkou (§ 212a odst. 1 o.s.ř.) a rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. (nejde o rozhodnutí ve věci samé).
Odvolání matky je důvodné, i když se odvolací soud neztotožňuje se všemi argumenty v něm uvedenými.
Je třeba vyjít z toho, že návrh na zahájení řízení (žaloba) byl podán k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 25.2.2005. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že nezl. děti s matkou žijí ve Spolkové republice Německo, zatímco otec žije v České republice. Není podstatné státní občanství kteréhokoliv z účastníků řízení. Podstatné je, že všichni účastníci žijí na území členských států Evropské unie. Vzhledem k tomu je nutno použít výlučně předpisy Evropské unie, což je v tomto případě nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Nelze proto pro posouzení mezinárodní příslušnosti (potažmo pravomoci českých soudů) použít ani ustanovení občanského soudního řádu, ani ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb., která lze aplikovat jen v případě, že nejde o členské státy Evropské unie. Podle článku 1 nařízení č. 44/2001 se toto nařízení vztahuje na věci občanské a obchodní bez ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní a správní (bod 1). V bodu 2 uvedeného článku se uvádí, na které věci se toto nařízení nevztahuje, přičemž věc výživného pro nezl. děti nelze podřadit ani pod jeden druh věcí tam uvedených. Naopak v tomto nařízení se věc výživného konkrétně zmiňuje, a to v článku 5 bod 2 (oddíl 2 nazvaný zvláštní příslušnost).
Nařízení rady č. 44/2001 ve svém článku 2 (oddíl 1 nazvaný obecná ustanovení) uvádí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle bodu 2 téhož článku se použijí na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Vzhledem k tomu, že otec, proti kterému žaloba (návrh na zahájení řízení) směřuje, je dle obsahu spisu též českým občanem, nemá tento bod 2 pro danou věc žádný význam. Bod 1 (viz. shora) je obecným pravidlem pro posouzení mezinárodní příslušnosti (z hlediska občanského soudního řádu jde o pravidlo pro posouzení pravomoci českého soudu).
V článcích 5 až 23 jsou uvedeny odchylky od obecného pravidla mezinárodní příslušnosti. V článcích 5 až 7 je uvedena pravomoc (mezinárodní příslušnost) na výběr daná. V těchto případech je na žalobci, zda podá žalobu podle obecného pravidla u soudu členského státu, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, nebo využije možnosti podat žalobu u soudu příslušného podle jiných kritérií. Vedle obecného soudu žalovaného je tak k řízení příslušný také soud určený dle dalších hledisek. Jedním z těchto hledisek je, a to ve věcech týkajících se výživného, bydliště nebo místo obvyklého pobytu osoby oprávněné k výživě nebo je-li věc týkající se výživného věcí vedlejší v řízení týkajícím se osobního stavu, u soudu, který je k tomuto řízení příslušný podle práva státu místa řízení, pokud tato příslušnost není založena pouze státní příslušností některé ze stran. Přitom je uvedené ustanovení nutno vykládat tak, že jde o jakoukoliv osobu, která podala žalobu na určení výživného a jeho výše.
Odvolací soud tedy sdílí stanovisko odvolatelky, že příslušnost ve věcech výživného uvedená v článku 5 bod 2, daná bydlištěm nebo místem obvyklého pobytu osoby oprávněného k výživě, je příslušností danou na výběr a vybrat si takovou příslušnost může jakákoliv osoba, která podá návrh na určení výživného. Jestliže v tomto případě si matka, která návrh na zahájení řízení o určení výživného podala, tuto zvláštní příslušnost nevybrala, ale podala svůj návrh k soudu, na jehož území má otec, proti kterému žaloba směřuje, své bydliště, využila tak ustanovení článku 2 bod 1 nařízení č. 44/2001 a žalovala k soudu mezinárodně příslušnému podle uvedeného ustanovení. Nelze jí vnucovat příslušnost danou na výběr, když si ji nevybrala.
K závěru, že příslušnost uvedená v článku 5 bod 2 cit. nařízení je skutečně příslušností danou na výběr a nikoliv výlučnou příslušností, která by nastávala ve všech věcech výživného, přičemž by vylučovala obecnou příslušnost, dospěl odvolací soud z formulace článků 2, 3 a 5 a při srovnání s formulacemi článků 22 a 23 cit. nařízení.
V článku 3 bod 1 se uvádí, že osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudu jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V oddílech 2 až 7 této kapitoly (kapitola 1) se jako o výlučné příslušnosti hovoří jenom v článcích 22 a 23. Jde o případy výlučné příslušnosti např. pro řízení, jehož předmětem jsou věcná práva k nemovitostem. Tam se také výslovně stanoví, že je dána bez ohledu na bydliště (článek 22). V článku 23 pak je jako výlučná příslušnost označena příslušnost podle dohody stran.
V této věci, kde je předmětem řízení výlučně určení výživného pro nezl. děti, a to na základě návrhu (žaloby), který podala matka nezl. dětí žijící i s dětmi ve Spolkové republice Německo, a kde otec má bydliště v České republice, je dána podle předpisů Evropské unie (nařízení č. 44/2001 Sb.) mezinárodní příslušnost soudů České republiky (soudy České republiky jsou z hlediska občanského soudního řádu nadány pravomocí tuto věc rozhodnout).
Odvolací soud v tomto smyslu napadené usnesení podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil. Uvedené ustanovení uvádí, že odvolací soud změní usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou podmínky pro potvrzení usnesení nebo pro jeho zrušení podle § 219a odst. 1 o.s.ř. V tomto případě nelze napadené usnesení potvrdit pro jeho věcnou nesprávnost a zrušit je nelze podle § 219a odst. 1 o.s.ř., protože jemu předcházející řízení procesními vadami netrpělo, samotné rozhodnutí není nepřezkoumatelné a rozsah účastenství je správný. Jestliže je vyloučeno potvrzení i zrušení napadeného usnesení, nezbývá než jej změnit tak, že řízení o určení výživného pro nezl. děti se nezastavuje.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.