-
Žalobce podal žalobu o zaplacení u Okresního soudu v Trutnov (CZ) proti žalovanému s bydliště v Německu, a to z důvodu půjčky. Žaloba a výzva k vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů byly žalovanému v této věci doručeny spolu s překladem do německého jazyka poštou v souladu s nařízením č. 1348/2000 o doručování, a to do vlastních rukou. Žalovaný na žalobu ani uvedenou výzvu nijak nereagoval. V dohodě o půjčce uzavřené mezi stranami není sjednáno místo plnění a v souladu s ustanovením českého práva, kterým se, jak soud dovodil, smlouva řídí, je místem plnění bydliště dlužníka.
Okresní soud v Trutnov (CZ) posuzuje příslušnost českých soudů v souladu s nařízením Brusel I. Konstatuje, že čl. 26 (1) nařízení Brusel I se vztahuje na situaci, kdy je žalovanému s bydlištěm v jednom členském státě doručena žaloba (v řízení probíhajícím před soudem jiného členského státu) a on na ni nijak nereaguje. Dále konstatuje, že ze znění tohoto článku nevyplývá povinnost soudu nařídit ve věci ústní jednání a teprve na základě toho, zda se žalovaný k němu dostaví či nikoli, svoji mezinárodní příslušnost zkoumat. Soud dochází k závěru, že ve smyslu čl. 24 nařízení Brusel I. může žalovaný založit příslušnost procesního soudu i za situace, kdy se ve věci vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost procesního soudu a aniž by se tak muselo stát při soudním jednání. Protože se žalovaný ve věci nijak nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena žaloba a byl mu poskytnut dostatečný časový prostor k vyjádření, a protože příslušnost zdejšího soudu nevyplývá z žádného z ustanovení nařízení Brusel I. (příslušnost českých soudů nelze dovodit z čl. 5 (1) nařízení, a na spor ze smlouvy o půjčce nedopadá žádné další ustanovení čl. 5, 6 a 7 nařízení) prohlašuje se Okresní soud v Trutnov za nepříslušný dle čl. 26 (1) nařízení Brusel I a řízení zastavuje.
Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13.12.2006 a změněnou podáním ze dne 27.03.2007 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 83.640,‑ Kč s příslušenstvím, a to z důvodu půjčky, kterou měla žalobkyně poskytnout žalovanému na základě smlouvy ze dne 10.12.2002.
Soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ust. § 103 o.s.ř. zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu. V této souvislosti na prvém místě zkoumal, zda může při řešení dané otázky aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“ nebo „nařízení Brusel I.“).
K aplikaci nařízení je nezbytné, aby byl projednávaný spor sporem s mezinárodním prvkem, neboť nařízení Brusel I. bylo výslovně přijato jako opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem ve smyslu ust. čl. 65 písm. a) třetí odrážka Smlouvy o založení evropského společenství. Mezinárodní prvek je daném sporu dán tím, že má každý z účastníků bydliště v jiném členském státě EU. Ze stejného důvodu je splněna rovněž podmínka teritoriální působnosti nařízení, když má být nařízení Brusel I. aplikováno v členských státech Evropské unie (Česká republika a Spolková republika Německo), ve kterých je lze aplikovat (dle čl. 1 odst. 3 je nelze aplikovat z hlediska teritoriálního jen v Dánsku).
Splněna je také podmínka časové působnosti nařízení, když spor byl zahájen poté, co nařízení vstoupilo v obou uvedených členských státech v platnost dnem 01.05.2004, kdy se Česká republika staly stala členem Evropské unie (srov. čl. 66 odst. 1). Splněna dále i podmínky věcné působnosti nařízení, neboť jde o spor ze smlouvy o půjčce, která je typickým civilním popř. obchodním kontraktem.
Poté, co soud dospěl k závěru, že na otázku jeho mezinárodní příslušnosti k projednání a rozhodnutí tohoto sporu lze aplikovat nařízení Brusel I., přezkoumal svoji příslušnost ve smyslu čl. 25 nařízení, podle kterého soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž má na základě článku 22 výlučnou příslušnost soud jiného členského státu. Soud přitom neshledal, že by k projednání tohoto sporu byla dána výlučná příslušnost soudů jiného členského státu, neboť se nejedná o žádný z případů v vyjmenovaných v čl. 22 nařízení.
Soud proto pokračoval v přezkumu své příslušnosti ve smyslu ust. 26 odst. 1 nařízení, podle kterého pokud se žalovaný, který má bydliště na území jednoho členského státu a je žalován před soudem jiného členského státu, k tomuto soudu nedostaví, prohlásí soud bez návrhu, že není příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení.
Soudu jsou z jeho úřední činnosti známy nepřesnosti v překladu uvedeného čl. 26 odst. 1 nařízení do českého jazyka. Článek 26 odst. 1 nařízení se vztahuje na situaci, kdy je žalovanému s bydlištěm v jednom členském státě doručena žaloba (v řízení probíhajícím před soudem jiného členského státu) a on na ni nijak nereaguje. Naproti tomu z něho nevyplývá povinnost soudu nařídit ve věci ústní jednání a teprve na základě toho, zda se žalovaný k němu dostaví či nikoli, svoji mezinárodní příslušnost zkoumat. Z toho plyne, že ve smyslu čl. 24 nařízení Brusel I. může žalovaný založit příslušnost procesního soudu i za situace, kdy se ve věci vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost procesního soudu a aniž by se tak muselo stát při soudním jednání. Jde o obdobný princip, který zná ust. § 105 odst. 1 o.s.ř., podle kterého žalovaný založí místní příslušnost procesního soudu, jenž jinak místně příslušný není, tím, že neuplatní námitku místní nepříslušnosti při svém prvním úkonu ve věci samé.
Žaloba, podání ze dne 27.03.2007 a výzva k vyjádření k žalobě ve lhůtě 30 dnů byly žalovanému v této věci doručeny spolu s překladem do německého jazyka poštou v souladu s Nařízením Rady (EC) č. 1348/2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, a to do vlastních rukou dne 18.09.2007. Žalovaný do dnešního dne na žalobu ani uvedenou výzvu nijak nereagoval.
V dané věci nejde o věc z oblasti pojištění (čl. 8-14 nařízení), ani o spotřebitelskou smlouvu (čl. 15-17 nařízení), ani o pracovní smlouvu (čl. 18-21 nařízení), a žalobkyně netvrdí (a ani ze smlouvy o půjčce se nepodává), že by soudní příslušnost byla účastníky sjednána ve smyslu čl. 23 a 24 nařízení. Žalovaný, který má bydliště v Německu, tak může být v této před českým soudem žalován pouze za podmínek uvedených v čl. 5-7 nařízení.
Ze smlouvy o půjčce ze dne 10.12.2002 soud zjistil, že u data je uvedeno, že byla sepsána ve xxx a smlouva je sepsána v českém jazyku. Proto se smlouva řídí českým právem. Ve smlouvě není sjednáno místo plnění, takže dle § 567 odst. 1 o.z. je místem plnění bydliště dlužníka. Nelze tedy příslušnost českých soudů dovodit z čl. 5 odst. 1 nařízení, a na spor ze smlouvy o půjčce nedopadá žádné další ustanovení čl. 5, 6 a 7 nařízení.
Protože se žalovaný ve věci nijak nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena žaloba a byl mu poskytnut dostatečný časový prostor k vyjádření, a protože příslušnost zdejšího soudu nevyplývá z žádného z ustanovení nařízení Brusel I., prohlásil se zdejší soud za nepříslušný dle čl. 26 odst. 1 nařízení, jak je uvedeno pod bodem I. výroku.
Protože nedostatek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu je neodstranitelnou překážkou řízení, nezbylo soudu než ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení v plném rozsahu zastavit, jak je uvedeno pod bodem II. výroku.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Náhrada nákladů by měla tedy připadnout žalovanému, na jehož straně však soud žádné náklady řízení neshledal, a proto rozhodl soud jak je uvedeno pod bodem III. výroku.
Výrok pod bodem IV. je odůvodněn ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí z účtu soudu zaplacený soudní poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, jak se tomu stalo v daném případě.
Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v xxx a rozhoduje o něm Krajský soud v HK.