Usnesení
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. L. P., Ph.D. a soudců Mgr. H. B. a Mgr. J. K. ve věci žalobce P. F. s.r.o., se sídlem J. ..., proti žalovanému J.J., místo podnikání S. L. ..., Slovenská republika, o zaplacení částky 19.006 Kč, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 25.8.2005, čj. 12C 96/2004-16, t a k t o:
Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. s odůvodněním, že žalovaný má místo podnikání na adrese S.Ľ., Slovenská republika a v takovém případě není dána pravomoc českých soudů s tím, že žaloba měla být podána k Okresnímu soudu ve S. Ľ. ve Slovenské republice. O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu s odkazem na § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Usnesení okresního soudu napadl včas podaným odvoláním žalobce. Rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť žalobce spolu s návrhem na vydání platebního rozkazu předložil mimo jiné jako důkaz i dohodu o splacení pohledávky, kde byla v článku IV. dohodnutá pro případ soudního sporu mezi smluvními stranami pravomoc českých soudů, a to konkrétně příslušného obecného soudu žalobce v ČR. S ohledem na tuto skutečnost má žalobce za to, že pravomoc českých soudů byla založena dohodou stran ve smyslu ust. § 37 odst. 2 zák. č. 97/1963 Sb. a navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.
Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení předcházející jeho vydání, aniž ve věci nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.
Podle článku 23 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Brusel I) dohodnou-li se strany, z níž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením, nebo za b)ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo za c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
V řízení zahájeném dne 7.12.2004, v němž se žalobce domáhal shora uvedené částky z titulu kupní smlouvy, žalobce předložil soudu mimo jiné i listinu nazvanou uznání dluhu ve smyslu § 558 zák. č. 40/1964 Sb. - dohoda o splacení pohledávky datované a podepsané žalovaným ve S. Ľ. dne 23.8.2004 a žalobcem v J. dne 26.8.2004. V článku IV. této listiny je smluvními stranami sjednáno, že pro vztahy smluvních stran je rozhodný český právní řád. Veškeré spory vyplývající z této smlouvy budou smluvní strany přednostně řešit mimosoudní smírnou cestou. Nebude-li možné takto vzniklý spor vyřešit, bude řešen u příslušného obecného soudu věřitele v ČR.
Tato listina osvědčuje dosud nezpochybněný závěr, že smluvní strany si v článku IV. dohody o uznání závazku ujednaly, že příslušný pro rozhodování případných sporů mezi účastníky bude obecný soud žalobce v ČR. Jedná se tak o ujednání o příslušnosti soudu (prorogace) podle oddílu 7 článku 23 nařízení Brusel I.
S ohledem na to, že se jedná o řízení zahájené po 1.5.2004 (článek 66 odst. 1 nařízení Brusel I. ve spojení s článkem 2 sdělení č. 44/2004 Sb. m. s. Smlouvy o přistoupení ČR a dalších zemí k EU), jehož účastníci mají bydliště na území členských států EU, měl okresní soud v dané věci postupovat v souladu s článkem 23 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I, které se užije bezprostředně a přednostně (čl. 249 SES, obecně 6/64 Costa, 43/71 Politi) před ustanovením § 89a občanského soudního řádu upravujícími věcnou a místní příslušnost a pokračovat v řízení jako soud věcně a místně příslušný. Z výše uvedených důvodů proto okresní soud nemohl postupovat ani podle § 37 odst. 2 z.č. 97/1963 Sb., upravujícího možnost založení pravomoci českých justičních orgánů ve věcech majetkových formou prorogace, protože pravidlo stanovené v § 37 odst. 2 z.č. 97/1963 Sb. se uplatní pro vztahy mezinárodního práva soukromého. Nařízení Brusel I,jako akt komunitárního práva (čl. 249 SES) má však povahu práva nadnárodního, nikoliv mezinárodního, jak bylo výše uvedeno.
Vzhledem k tomu, že tak okresní soud nepostupoval, zatížil své rozhodnutí vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být sjednána náprava (§ 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Odvolací soud proto napadené usnesení okresního soudu zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Pro úplnost odvolací soud dodává, že i kdyby okresní soud důvodně shledal podmínky pro zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. pro nedostatek pravomoci soudů ČR, bylo by jeho povinností rovněž rozhodnout o tom, kterému pravomocnému orgánu bude věc postoupena ve smyslu § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí ve věci ve smyslu § 224 odst. 3 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.