-
Oprávněný, správní orgán Slovenské republiky podal u Okresního soudu v HB (CZ) návrh na prohlášení vykonatelnosti jeho čtyř rozhodnutí a návrh na nařízení exekuce. Okresní soud v HB (CZ) návrh zamítl s tím, že požadavek správního orgánu, aby na území jiného státu byla provedena exekuce podle jeho rozhodnutí nemá oporu ani v bilatelární smlouvě se Slovenskou republikou, ani v nařízení Brusel I, ani ve vnitrostátní právní úpravě. V posuzované věci jde o rozhodnutí správního orgánu, nejde o rozhodnutí soudu, nejedná se o dohodu o placení výživného, uzavřenou před správním orgánem nebo jím ověřenou, nejde tedy ani o veřejnou listinu. Nelze proto daná správní rozhodnutí prohlásit za vykonatelná. Oprávněný předložil osvědčení podle článku 57 (4) nařízení Brusel I a v podaném odvolání tvrdil, že rozhodnutí vydaná správním orgánem Slovenské republiky mají charakter veřejné listiny podle čl. 38 nařízení Brusel I a následujících a jsou tedy vykonatelná v členských státech Evropské unie.
Krajský soud v Hradci Králové (CZ) potvrzuje rozhodnutí soudu prvního stupně. Uvádí, že ustanovení čl. 57 (1) nařízení Brusel I neobsahuje definici pojmu veřejná listina. Je autonomní záležitostí členských států rozhodnout, která listina má veřejný charakter. Pro vykonatelnost však nepostačuje veřejnost listiny. Základním požadavkem nařízení Brusel I je, že listina musí být vydána ve věcech občanských či obchodních. V posuzované věci byla rozhodnutí oprávněného vydána nikoliv v občanskoprávní či obchodněprávní věci, byla vydána ve sféře veřejnoprávní - správní. Na takové věci se však nařízení výslovně nevztahuje. Ze strany oprávněného se jednalo o mocenská rozhodnutí správního orgánu, nemající nic společného s dohodou o výživném. Taková rozhodnutí nemohou být podle nařízení Brusel I vykonána.
Okresní soud shora označeným usnesením zamítl návrh oprávněného na prohlášení vykonatelnosti jeho rozhodnutí číslo 2005/03090/045-OPvHN ze dne 31.1.2007, 2005/03090/046-OPvHN ze dne 31.1.2007, 2005/03090/055-OdPvHN ze dne 25.6.2007 a 2005/03090/056-OdPvHN ze dne 25.6.2007 (bod I výroku usnesení okresního soudu), zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce (bod II) a oprávněnému nepřiznal náhradu nákladů řízení (bod III). V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud uvedl, že oprávněný je správním orgánem Slovenské republiky. Požadavek správního orgánu, aby na území jiného státu byla provedena exekuce podle jeho rozhodnutí, však nemá oporu ve smlouvě o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (vyhlášené ve sbírce zákonů pod č. 209/1993), ani v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 z 22.12.2000, ani v zákoně o mezinárodním právu soukromém a procesním. Zmíněné nařízení Rady (ES) se dle článku 1 nevztahuje na věci správní. V posuzované věci jde o rozhodnutí správního orgánu, nejde o rozhodnutí soudu, nejedná se o dohodu o placení výživného, uzavřenou před správním orgánem nebo jím ověřenou, nejde tedy ani o veřejnou listinu. Nelze proto daná správní rozhodnutí prohlásit za vykonatelná. Oprávněný si podle okresního soudu bude muset nejprve opatřit exekuční titul vykonatelný na území České republiky, tedy podat žalobu u příslušného soudu.
Proti usnesení okresního soudu se odvolal oprávněný. Poukázal na své předchozí odvolání, které směřovalo proti předchozímu usnesení okresního soudu, a sice usnesení ze dne 25.8.2008. Poukázal na článek 5 odstavec 1 nařízení Rady (ES), podle kterého se veřejné listiny, vydané a vykonatelné v některém členském státě Evropské unie prohlásí na návrh za vykonatelné v jiném členském státě postupem podle článku 38 nařízení. Oprávněný v souladu s tím navrhl prohlášení vykonatelnosti 4 svých rozhodnutí, přičemž předložil osvědčení podle článku 57 odstavec 4 nařízení. Rozhodnutí vydaná správním orgánem Slovenské republiky mají charakter veřejné listiny podle článku 38 a následujících nařízení Rady (ES) a jsou tedy vykonatelná v členských státech Evropské unie. Oprávněný dále upozornil, že Okresní soud v HB svým usnesením ze dne 19.3.2007, sp. zn. 5Nc 81/2007, nařídil exekuci proti stejnému povinnému podle typově stejného exekučního titulu. Oprávněný navrhl usnesení okresního soudu změnit tak, že jeho návrhu bude vyhověno.
Kodvolání nebylo podáno vyjádření.
Odvolací soud zjistil, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), poté přezkoumal usnesení okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a o.s.ř.), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání oprávněného není opodstatněné.
Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného usnesení, na které tímto odkazuje a které s ohledem na odvolací námitky pouze doplňuje způsobem níže uvedeným.
Podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001, kapitoly IV, článek 57 odstavec 1 veřejné listiny, které byly zpracovány a jsou vykonatelné v některém členském státě, se na návrh prohlásí za vykonatelné v jiném členském státě postupem podle článku 38 a následujících. Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku 43 nebo 44, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy, pokud by výkon rozhodnutí na základě této listiny byl zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž byl návrh podán. Podle odstavce druhého téhož článku za veřejné listiny ve smyslu odstavce 1 se rovněž pokládají dohody o placení výživného, uzavřené před správními orgány nebo jimi ověřené.
Výše uvedené ustanovení pojednává o veřejných listinách, přičemž neobsahuje definici daného pojmu. Je autonomní záležitostí členských států rozhodnout, která listina má veřejný charakter. Z nařízení vyplývají pouze požadavky, za jejichž naplnění je možné veřejnou listinu jednoho členského státu vykonat na území jiného členského státu. Základním požadavkem přitom je, že listina musí být vydána ve věcech občanských či obchodních. Pro vykonatelnost listiny tedy nepostačuje její veřejnost. V posuzované věci byla rozhodnutí oprávněného vydána nikoliv v občanskoprávní či obchodněprávní věci, byla vydána ve sféře veřejnoprávní - správní. Na takové věci se však nařízení výslovně nevztahuje. Ze strany oprávněného se jednalo o mocenská rozhodnutí správního orgánu, nemající nic společného s dohodou o výživném. Daná rozhodnutí nesou prvky nadřízenosti a podřízenosti, typická pro správní rozhodnutí. Je nutno tedy souhlasit s okresním soudem v tom, že taková rozhodnutí nemohou být podle nařízení výše zmíněného vykonána, přičemž jejich vykonatelnost nevyplývá ani ze zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním či z dvoustranné smlouvy zmiňované již okresním soudem.
Odvolací soud z důvodů výše uvedených usnesení okresního soudu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.