-
Oprávněná, Slovenská republika, podala u českého soudu návrh na výkon rozhodnutí slovenského velitele vojenského útvaru o náhradě škody proti povinnému, fyzické osobě s bydlištěm na území České republiky. Předmětné rozhodnutí bylo vydáno 2.6.2004 podle slovenského zákona o vojenské službě, dle něhož je velitel vojenského útvaru jako příslušný služební orgán oprávněn rozhodnout o náhradě škody povinným a jeho rozhodnutí je vykonatelné. Povinný měl oprávněné uhradit škodu ve výši 569 SKK. Soud prvního stupně vyzval oprávněnou, aby návrh doplnila prohlášením o vykonatelnosti podle nařízení Brusel I. Poté, co oprávněná ve stanovené lhůtě výzvě nevyhověla, soud řízení zastavil. Proti rozhodnutí o zastavení řízení podala oprávněná odvolání. Dle jejího názoru je předmětné rozhodnutí na území České republiky vykonatelné podle českého zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním.
Odvolací soud v první řadě zkoumal, zda rozhodnutí vojenského útvaru cizího státu o náhradě škody vzniklé v souvislosti s výkonem základní vojenské služby je rozhodnutím ve smyslu čl. 32 nařízení Brusel I a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť se jedná o rozhodnutí správního (vojenského) orgánu. Následně zkoumal, zda je možné rozhodnutí považovat za veřejnou listinu dle čl. 57 nařízení Brusel I, přičemž řešil otázku, zda spadá do věcné působnosti nařízení. Soud dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť se jedná o náhradu škody vzniklé v souvislosti s výkonem základní vojenské služby povinného. Rozhodnutí tak nelze dle názoru soudu vykonat podle nařízení Brusel I. Soud shledal rozhodnutí nevykonatelným i podle českého zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Z tohoto důvodu změnil odvolací soud rozhodnutí prvoinstančního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl.
U s n e s e n í
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. H. H. a soudců JUDr. M. Š. a JUDr. V. P. ve věci oprávněné Slovenské republiky - Ministerstva obrany Slovenské republiky, zastoupené Sekcí legislativy a práva MO Slovenské republiky, se sídlem v B., proti povinnému P. B., bytem F., o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20.4.2005, č.j. 2 E 38/2005-8, t a k t o:
Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného podle Rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu č. 28/2004 ze dne 2.6.2004 vydaného velitelem vojenského útvaru 4405 v N., Slovenská republika, k uspokojení pohledávky v částce 569,-Sk s úrokem z prodlení ve výši 17,6% od 2.3.1997 do zaplacení a nákladů řízení ve výši 37,-Sk.
Povinný nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí pro částku 569,-Sk s příslušenstvím podle Rozhodnutí velitele vojenského útvaru č. 4405 N., Slovenská republika, č. 28/2004 ze dne 2.6.2004. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně shledal, že návrh oprávněné je neúplný, neboť neobsahuje prohlášení o vykonatelnosti exekučního titulu. V tomto směru vyzval oprávněnou k doplnění návrhu předložením rozhodnutí příslušného soudu České republiky o prohlášení vykonatelnosti předloženého exekučního titulu podle článku 57 nařízení Rady ES č. 44/2001 (dále jen Nařízení) ve smyslu článku 38 citovaného nařízení do patnácti dnů od doručení usnesení. V této lhůtě nebyl takto neúplný návrh doplněn a soud prvního stupně konstatoval, že v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat, a proto návrh na nařízení exekuce podle ust. § 39 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. zastavil. K tomu je vhodné uvést, že oprávněná výzvě soudu prvního stupně nevyhověla s poukazem na jiný právní závěr, když dle jejího názoru exekuční titul je rozhodnutím ve věcech majetkových a je nutno jej posuzovat podle zákona o mezinárodním právu soukromém č. 97/1963 Sb., v němž se podle ust. § 65 uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že orgán České republiky k němu přihlédne jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu.
Proti tomuto usnesení se odvolala oprávněná a navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. Má za to, že se jedná o případ, který je nutné posuzovat podle článku 15 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého nároky na náhradu škody, pokud se nejedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy či jiných právních předpisů, se řídí právem místa, kde škoda vznikla, anebo místa, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody. Oprávněná připomněla, že ke škodné události došlo na území Slovenské republiky, a proto se na daný případ vztahuje zákon č. 370/97 Z.z. Slovenské republiky, o vojenské službě, přičemž v intencích tohoto zákona velitel vojenského útvaru 4405 v N. jako příslušný služební orgán rozhodl o náhradě škody a povinnosti povinného škodu uhradit rozhodnutím č. 28/2004, které je v předmětné věci exekučním titulem. Podle ust. § 15 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jsou ustanovením zákona č. 370/97 Z.z. vázány i soudy v České republice. Závěrem oprávněná zmínila, že názor soudu prvního stupně považuje za ojedinělý v praxi soudů České republiky, které ve stejných případech rozhodují a výkon rozhodnutí povolují.
Po zjištění, že odvolání je podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. Ve věci nebylo třeba nařizovat jednání, neboť odvolání se týká usnesení soudu prvního stupně, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.).
Odvolací soud zjišťoval skutečnosti rozhodné pro posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí, a to zejména ve vztahu k účastníky namítaným skutečnostem, jež se týkaly existence titulu nezbytného pro nařízení výkonu rozhodnutí. V souzené věci je třeba si uvědomit, že tímto titulem je dle tvrzení oprávněné rozhodnutí vojenského útvaru cizího státu, konkrétně Slovenské republiky. V tomto směru odvolací soud zvažoval, zda lze na zmíněné rozhodnutí aplikovat nařízení ES č. 44/2001, případně předpisy mezinárodního práva soukromého. Aby uvedené rozhodnutí mohlo být vykonatelné podle tohoto nařízení, muselo by spadat do jeho působnosti, avšak tak tomu není. Nejedná se o rozhodnutí soudu ve smyslu článku 32, ale o rozhodnutí správního (vojenského) orgánu. Pak zbývá případně použití článku 57 o nařízení o výkonu veřejných listin. Aby veřejná listina mohla být uznána a vykonána podle nařízení, musí však splňovat ostatní podmínky pro použitelnost nařízení, především musí spadat do jeho věcné působnosti, která je vymezena zejména v článku 1. Věc, které se veřejná listina týká by především musela mít povahu občanskoprávní nebo obchodněprávní. V konkrétním případě - posouzeno podle hmotného práva - se jedná o oblast ležící mimo působnost nařízení, neboť jde o náhradu škodu v souvislosti s výkonem základní vojenské služby povinného. Rozhodnutí vojenského útvaru proto nelze vykonat podle nařízení ES č. 44/2001, avšak ani podle zákona o mezinárodním právu soukromém (§ 63 zákona č. 97/1963 Sb.). Z uvedeného je tedy zřejmé, že Rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu vojenského útvaru 4405 v N. č. 28/2004 není způsobilým exekučním titulem a nelze jej v České republice vykonat. V tomto směru lze přijmout argumentaci soudu prvního stupně, odvolací soud se však neztotožňuje s jeho postupem, pokud řízení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zastavil. Jak již bylo shora uvedeno, Rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu č. 28/2004 není způsobilým exekučním titulem, nemůže být v České republice vykonáno, neboť není vykonatelné a za této situace je na místě návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout z toho důvodu, že nebyly splněny základní podmínky pro jeho nařízení.
Ze shora uvedeného důvodu odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil, a to tak, že se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítá.
Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů vyplývá z ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Povinný byl před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na jejich náhradu nemá právo.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.