-
Dne 29.3.2003 podala matka, která žila s otcem a třemi nezletilými dětmi ve společné domácnosti v Rakousku, u Okresního soudu v D. (AT) žádost o rozvod manželství. Dne 8.1.2004 podala při tomto rozvodovém řízení žádost o přidělení dětí do své péče. Otec podal dne 14.4.2004 u Okresního soudu v P. (CZ) návrh na úpravu poměrů těchto tří nezletilých dětí s tím, aby byly všechny tři svěřeny do jeho výchovy. Okresní soud v P. použil nařízení Brusel II, podle jehož ustanovení čl. 11 bod 1 řízení o úpravu poměrů dětí po dobu po rozvodu přerušil do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal otec s argumentem, že podal návrh na zahájení řízení ještě před vstupem České republiky do EU, a musí být tudíž rozhodováno podle předpisů platných v té době a ne podle předpisů EU. Navrhl, aby v řízení bylo pokračováno.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nařízení Brusel II č. 1347/2000 sice vstoupilo v platnost dnem 1. března 2001, avšak pouze pro tehdejší členské státy Evropské unie. Nemohlo začít platit pro Českou republiku, která se členem Evropské unie stala dnem 1. 5. 2004. Od té doby je uvedeným nařízením vázána. Z čl. 42 bod 1 citovaného nařízení plyne, že toto nařízení je možno použít jen pro ta soudní řízení, která byla zahájena po 1. 5. 2004. V této věci však bylo řízení zahájeno před uvedeným datem (dne 14. 4. 2004), proto nelze uvedené nařízení pro posouzení příslušnosti soudu toho kterého členského soudu použít. Za této situace je nutno vycházet z ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním v účinném znění.
Usnesení5 CO 234/2004
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudkyň JUDr. J. H. a JUDr. V. Z. ve věci péče o nezletilé děti A. S., K. S. a Z. S., všechny zastoupené opatrovníkem Městským úřadem V., děti ing. P. S. bytem D., Rakouská republika, a D. S., bytem tamtéž, o návrhu otce na úpravu výchovy a výživy nezletilých dětí pro dobu před rozvodem i pro dobu po rozvodu manželství rodičů, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v P. ze dne 13. 9. 2004, č.j. 3 Nc 112/2004-22,
tatko:
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., o přerušení řízení,
zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
II. Odvolání otce proti výroku o zrušení nařízeného jednání se odmítá.
Odůvodnění
Napadeným usnesením soud prvního stupně přerušil řízení o úpravu poměrů dětí pro dobu po rozvodu manželství rodičů /výrok v odstavci I./ a ve výroku v odstavci II. zrušil jednání nařízené na 24. 9. 2004 v 11.30 hod.
Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že pro posouzení otázky zda český soud může v řízení o úpravě poměrů dětí pro dobu po rozvodu pokračovat, je rozhodující nařízení Rady EU č. 1347/2000, které dopadá na věci týkající se rozvodu a rodičovské zodpovědnosti manželů ke společným dětem. Okresní soud dospěl k závěru, že jestliže je podle uvedeného nařízení platného pro členské státy Evropské unie příslušným jak soud v Rakousku /podle obvyklého bydliště/, tak soud v České republice /podle státní příslušnosti účastníků/, vztahují se stejné zásady i na rozhodování o rodičovské zodpovědnosti. Protože řízení o úpravě poměrů pro dobu po rozvodu bylo zahájeno u českého soudu později než u soudu rakouského, kde byl podán matkou dětí, podle sdělení obou rodičů, jak návrh na rozvod manželství, tak návrh na úpravu rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem, postupoval okresní soud podle shora uvedeného nařízení Rady EU a v souladu s článkem II bod I tohoto nařízení řízení ve věci úpravy výchovy a výživy nezletilých dětí pro dobu po rozvodu přerušil.
Proti tomuto usnesení se včas odvolal otec. Namítal, že podal návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí za dobu před rozvodem i po rozvodu manželství ještě před vstupem České
republiky do Evropské unie, a tudíž musí být rozhodováno podle předpisů platných v té době a ne podle předpisu Evropské unie. Navíc podle otce nebyl ani dán důvod pro zrušení již nařízeného jednání ve věci výchovy a výživy nezletilých dětí za dobu před rozvodem. Dále otec v odvolání líčil situaci v rodině a nedostatky matky v řádné výchově dětí a v péči o ně. Navrhl, aby v řízení bylo pokračováno a jeho návrhu na úpravu výchovy a výživy nezletilých vyhověno.
Odvolání otce je nejen včasné /§ 204 o.s.ř./, ale také /pokud jde o výrok v odstavci I./ přípustné /§ 201 a 202 o.s.ř./ a podané oprávněnou osobou.
Je ovšem nepřípustné odvolání otce proti výroku v odstavci II., kterým okresní soud zrušil již nařízené jednání. Jde totiž o výrok, kterým se pouze upravuje vedení řízení /§ 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř./.
Odvolání otce proti výroku o přerušení řízení o úpravě poměrů dětí pro dobu po rozvodu je důvodné.
Odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvního stupně o tom, že pro posouzení otázky, zda může být v řízení o úpravě poměrů dětí pro dobu po rozvodu pokračováno, je třeba použít nařízení Rady EU č. 1347/2000.
Toto nařízení sice vstoupilo v platnost dnem 1. března 2001, avšak pouze pro tehdejší členské státy Evropské unie. Nemohlo začít platit pro Českou republiku, která v té době nebyla členem Evropské unie. Členem Evropské unie se Česká republika stala dnem 1. 5. 2004. Od té doby je uvedeným nařízením vázána. Z čl. 42 bod 1 citovaného nařízení plyne, že uvedené nařízení Rady EU /ES/ je možno použít jen pro ta soudní řízení, která byla zahájena po 1. 5. 2004. V této věci však bylo řízení zahájeno před uvedeným datem /dne 14. 4. 2004/, proto nelze uvedené nařízení pro posouzení příslušnosti soudu toho kterého členského soudu použít.
Za té situace je nutno vycházet z kolizních ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním v účinném znění.
Pro posouzení otázky pravomoci českého soudu podle uvedeného zákona je rozhodné ustanovení § 39 odst. 1 citovaného zákona. Podle tohoto usnesení je dána pravomoc českých soudů ve věcech výchovy a výživy nezletilých a v jiných věcech jich se týkající, jsou-li českými občany i tehdy, žijí-li v cizině.
Je tedy rozhodné, jaké státní občanství mají nezletilé děti. Okresní soud sice ve svém usnesení uvedl, že všichni účastníci jsou čeští státní občané, čemuž neodporuje nic v obsahu spisu, avšak potvrzeno to důsledně ve spise není.
Vzhledem k tomu, že okresní soud posoudil otázku dalšího pokračování v řízení podle předpisu, který se na tuto věc nevztahuje, bylo nutné napadené usnesení zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. Ten musí posoudit otázku své pravomoci podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, jak bylo shora uvedeno.
Odvolání otce proti výroku o zrušení nařízeného jednání bylo odvolacím soudem odmítnuto, protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné /§ 218 písm. c/ a § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř./.
Poučení : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Krajský soud v Českých Budějovicích